Jan Vaníček: Přál bych si brzký návrat na hřiště.

Jak se ti žije během nouzového stavu? Dotkla se nějak podzimní protikoronavirová opatření tvého pracovního života? 
Můj pracovní život se změnil už během první vlny coronaviru, protože má práce byla závislá na turismu, tím pádem pro mě druhá vlna již nepřinesla žádnou změnu. Během corony se mi žije podobně jako ostatním, což znamená, že mi spousta věcí chybí. Například florbal a hospoda : ).  

Všichni teď trénujeme individuálně. U hráčů je to jasné, ti pracují na kondici, ale jak to mají gólmani? Těm musí zápasová praxe chybět ještě více, ne?
Myslím si, že to máme s hráči dost podobné, protože jim hokejka taky musí chybět stejně tak jako brankářům chytání. Snažím se udržovat v kondici. Například jízdou na kole, běhání moc nedám, protože mě to nebaví. 

Úvodní (odehraná) část sezóny se pro nás odvíjela poměrně nadějně. Jak hodnotíš začátek letošního ročníku?
Začátek sezóny hodnotím kladně až na prohru s Pískem. Nevěřím, že se sezóna odehraje celá, a proto se trochu bojím, že nás ta prohra nakonec bude mrzet víc, než si teď dovedeme představit. Ale snad to tak nebude. 

Letos se často střídáš v bráně s Jardou Velkem –vyhovuje ti, když se zátěž rozkládá na oba brankáře?
Samozřejmě bych raději chytal víc, ale chápu, že by to bylo nespravedlivé vzhledem k tomu, že Jarmil dává tréninkům určitě víc než já a za tu dobu, co ho znám, udělal opravdu velký pokrok. Takže mi to nijak nevadí a myslím si, že nám to oběma takto vyhovuje. Nakonec je stejně nejdůležitější, aby se vyhrávalo. A pak už je jedno, kdo v té bráně je. 


Na závěr si zkus tipnout, kdy se znovu vrátíme na hřiště. 
Přál bych si, aby to bylo co nejdřív. Ale myslím si, že to bude nejdříve někdy na konci ledna. 

Nepřehlédněte

Nábor

Facebook

Naši partneři