Jan Staněk: Odchod jsem bral jako impuls

Jak jsi strávil období Vánoc? Přinesl ti Ježíšek něco zajímavého?
Vánoce jsem prožil převážně aktivně. Vyrazil jsem na pár výletů po Šumavě - někdy s přítelkyní, někdy s klukama z týmu. Taky nechyběla nějaká ta workout session na hřišti u Lidlu, to přeci nesmí chybět, když nemůžeme do gymu.
A Ježísek? Ten byl štedrej, jako každý rok... Za zmínku určitě stojí nějaké vybavení do bytu (na pračku jsem se těšil úplně nejvíc) a nebo nový přístoj na přípravu kávy, a to aeropress.

Vzhledem k tomu, že se nehraje, tak si dneska můžeme projít historii nedávno minulou. Jak těžké bylo před několika roky udělat rozhodnutí k odchodu do Budějovic? Přeci jen jsi tu byl kapitán, patřil jsi k oporám a týmu se příliš nedařilo.
Abych pravdu řekl, úplně těžké to nebylo. Jen mi to nesmírně mrzelo. Bral jsem to jako nějaký impuls, ať už pro mě samotného, nebo i pro kluky tady ve Strakonicích. Jak říkáš, týmu chyběla šťáva možná už dvě sezóny a nepřišlo mi, že by se něco mělo měnit.
Samozřejmě tu bylo z herního hlediska pár světlých týdnů, možná i měsíců, což bylo ale v celkovém součtu furt málo. Tyhle světlé chvilky vycházely jen z nějaké individuality, které se povedlo pár zápasů za sebou. Alespoň takhle jsem to vnímal já. 
Rozhodnutí odejít mi proto přišlo jako možnost, jak posunout nejen sám sebe, ale hlavně i kluky tady. Hodnotit, jestli se to povedlo je ještě brzo, teprve tady kluky pozoruji a vnímám jejich progres pod vedením Karla Šavrdy, který to s některými nemá vůbec lehké.

Po nějaké době v Budějovicích jsi se rozhodl k návratu. Jaké byly hlavní důvody?
Důvodů bylo hned několik. První rok to byla euforie - hraješ první ligu, v týmu panuje dobrá nálada a hlavně se daří, osobně to taky není zlé, poznáš spoustu nových lidí.
Teď přijde to ale... Časem euforie odejde, dojíždění tě sere čím dál víc a víc, nemáš čas na nic jinýho než na florbal a když už by se čas našel, tak zase chybí energie. Tvoje nálada se výrazně mění a dostáváš se do slepé uličky. Troufám si tvrdit, že to ke konci bylo sakra vidět na mém výkonu a náladě celkově. 
Vidina toho, že po návratu zpět do Strakonic by měl člověk nějaký čas navíc a mohla by přijít zase ta  chuť do florbalu, mně neustále vrtala hlavou.
S touto myšlenkou je pro mě spojený také pocit, že jsem tady ve Strakonicích neřekl poslední slovo a mám tu opět co nabídnout, nebo kluky někam posunout.

Tvůj návrat loni v polovině sezóny dopadl snad nejhůř, jak si lze představit. V průběhu prvního střídání sis vážně zranil koleno a absentoval jsi až do začátku letošního ročníku. Popiš nám tohle zranění.
No tady se ta nově nabitá energie zase hodně rychle vybila. Jednoduše mi v tu chvíli nepodrželo asi vůbec nic - tělo, bota ani povrch. Na jedné noze u mantinelu jsem chtěl odehrát balonek, noha se mi sekla a odnesl jsem si kompletně zpřetrhané vazy v koleni.

Do začátku letošního ročníku ses dal dohromady a již jsi pravidelně nastupoval. Je tedy koleno již zcela v pořádku a neomezuje tě nějak?   
Odpovím ti otázkou - je v pořádku, když člověk musí mít na noze furt ortézu? 
Nemůžu si na to pořádně zvyknout a dost mě to ovlivňuje. Snad tenhle pocit přejde a s ortézou se brzy sžiju.
Koleno jsem přes léto dost posiloval a snažím se v tom pokračovat, i když bez fitka a tréninků to jde o dost hůř, no. Přeci jen, když nemáš křížovej vaz a chceš nějak fungovat, není to úplně zadarmo.
Hlavně jsem strašně rád za to, že nemám takový ten bojácný pocit po vážnějším zranění a jdu do všeho furt naplno, koleno nekoleno. Takže asi tak.

Na závěr nám prozraď, jestli už jsi přestěhovaný a kdy bude kolaudační párty? 
Tyjo, ještě to asi chvilku potrvá, než si všechno zařídíme podle představ, proto kolaudační párty zatím neplánuji. Nejradši bych ji i vypustil nebo udělal v létě někde mimo. Vždyť sám znáš ty hovádka.
 

Nepřehlédněte

Nábor

Facebook

Naši partneři